Rozhodla jsem se věnovat i šitým šperkům a používat především český rokajl. Ovšem mé zásoby nebyly nijak velké, vzhledem k tomu, že dříve jsem spíš drátovala a používala ohňovky a minerály, neměla jsem zrovna zásoby podle svých představ. Jenže nakoupit korálky podle mých představ znamená projít spoustu eshopů a buď se spokojit jen s částečným splněním představ, nebo objednat na každém něco a na každém samozřejmě platit poštovné, nebo vyrazit na korálkový výlet ....
Jsem ve své podstatě člověk skromný, manžel ode mne rozhodně neposlouchá větu "Miláčku nemám co na sebe", nesnáším pobíhání po obchodech a výrazy nákupní horečka nebo výprodej mi nic neříkají ...
... dokud nejde o korálky.
Proto, jakmile se naskytl první vhodný den (všední den, ve kterém jsem mohla vyrazit na cesty sama bez syna), jsem vzala na záda batůžek a v cca 8.15 stepovala na nádraží, čekajíc na vlak do Liberce, odkud jsem pak chtěla pokračovat do Jablonce a především do Zásady, kde je podniková prodejna společnosti Preciosa-Ornela, asi nejznámnějšího výrobce a prodejce českého rokajlu. Kdo mě zná, ví, že 8.15 je pro moji maličkost přímo vražedný, jsem sova, ideální čas na vstávání bývá tak po deváté hodině (se synátorem luxus, který si nemohu dovolit zrovna často), ale co bych neudělala pro korálky ;-).
Na internetu jsem si našla, že doba přesunu z vlaku na autobus je cca 7 minut, čas podle jízdního řádu je také přesně 7 minut a to nevím, kde ta zastávka vlastně je. I to jsem si aspoň orientačně našla. A tak vyrážím od vlaku k autobusu, pro jistotu se ještě ptám a když dorazím na zastávku, je autobus samozřejmě už pryč, další jede asi za hodinu. Za jiných okolností bych asi byla hodně nerudná, ale tahle zastávka stojí přímo před House Of Beads, což je obchod plný ohňovek, mačkaných korálků, komponentů a dalších nezbytných potřebností a tak bylo celkem jasné, že je to přímo ideální místo, kde trávit čas, který zbývá do odjezdu dalšího autobusu. Po cca 40 minutách odcházím a v batůžku na zádech si nesu asi 1,75 kg ramše, nějaké ohňovky a mačkané korálky. Jsem spokojená, ale další část výpravy mě teprve čeká.
Čekám na autobus, zatímco z gymnázia se vyhrnulo mnoho studentů, autobusy různě přijíždí a všichni se do nich řadí. U každého se pro jistotu ptám, jestli je to ten, který jede do Zásady. Neptám se pouze u těch, které mají číslo městské dopravy. S každou negativní odpovědí moje nervozita roste, co když jsem ho prošvihla (což je nesmysl, ale vidina toho, že se nedostanu ke korálkům mě přímo paralyzuje). A už jede s malým zpožděním, ale je tu. A tak vyhlížím z autobusu a hlídám, abych náhodou nepřejela, což je v reálu celkem nemožné, protože budovu Preciosy, před kterou autobus přímo staví, přehlédnout nejde. S nervozitou otevírám dveře a ocitám se v ráji. Všude kolem jsou spousty pytlíčků s korálky. Kromě mě tam jsou ještě dva pánové, kteří mají na váze pytel, kam hází různé pytlíčky a já jim závidím, ten pytel bych si chtěla odvést, ale obsah mé peněženky mi určuje mnohem skromnější cíle. Tak procházím mezi stojany a nevím co si vybrat dřív, spousta krásných barev a tak orientačně počítám abych nepřekročila vymezený limit. A s velikou lítostí některé balíčky vracím zpátky. Ale určitě si další koupím příště. I tak ten nákup stál za to a já budu mít dostatek rokajlu i twinů.
Žádné komentáře:
Okomentovat