BEAD FOR BLOGPOST

Zajímavá akce společnosti Preciosa Ornela - bližší informace na Bead for Blogpost - Preciosa Ornela

Myslím, že šance získat 1000g báječných českých korálků společnosti Preciosa Ornela určitě stojí za to, podívat se a zjistit víc.

... chuť granátových jablek ...

... aneb "soutěž" x "soutěž".

Kdysi jsem se zkoušela zúčastnit některých soutěží, spíš pro pocit a hlavně pro to, zkusit se posunout zase někam dál. Později jsem přestala, protože soutěže byly "hlasovací". O jejich rozmachu v současné době ani nemluvím.
Nesnáším hlasovací soutěže, ne kvůli soutěžím samotným, ale především proto, že obvykle po vyhlášení soutěže mám zahlcené zprávy žádostmi o "like". V těchle soutěžích obvykle nevyhrává "nejlepší", ale ten kdo má odolnější žaludek na žebrání o hlasy a zaspamování pošty kamarádům.

Ale přece jenom jsem se zúčastnila soutěže, kterou vyhlásil obchod Korálky.cz. Výherci byli vybírání autorkou návodu a vítězkou předchozí soutěže. Ano i to je subjektivní, ale rozhodně poctivé. Je mi milejší, když nevyhraji, ale dozvím se, čím zaujal vítěz či vítězka.

Téma soutěže: Když dva dělají totéž. V rámci soutěže poskytla Darí Fejtková svůj návod na náramek s názvem "krokodýlí zuby". Úkolem bylo vytvořit náramek a nějaký doplněk libovolnou technikou. Abych pravdu řekla, vůbec těm, které vybírali vítěze nezávidím, bylo z čeho vybírat a já bych se rozhodovala velice těžko.
Pro mne tato soutěž znamenala především výzvu, zpracovat náramek dle návodu a především zpracovat v něm ty své nakoupené zásoby z Preciosy. Vzhledem, k tomu, že korálky jsem neměla přesně daných velikostí a kombinací, tak jak by se mi líbilo, malinko jsem si schéma poupravila.

A jak jsem dopadla? Nevyhrála jsem, ale jeho tvorba mi přinesla radost a patří k mým oblíbeným kouskům.

Květen 2012 - Na výletě za korálky ...

... aneb za rokajlem ze zásady do Zásady

Rozhodla jsem se věnovat i šitým šperkům a používat především český rokajl. Ovšem mé zásoby nebyly nijak velké, vzhledem k tomu, že dříve jsem spíš drátovala a používala ohňovky a minerály, neměla jsem zrovna zásoby podle svých představ. Jenže nakoupit korálky podle mých představ znamená projít spoustu eshopů a buď se spokojit jen s částečným splněním představ, nebo objednat na každém něco a na každém samozřejmě platit poštovné, nebo vyrazit na korálkový výlet ....

Jsem ve své podstatě člověk skromný, manžel ode mne rozhodně neposlouchá větu "Miláčku nemám co na sebe", nesnáším pobíhání po obchodech a výrazy nákupní horečka nebo výprodej  mi nic neříkají ...
... dokud nejde o korálky.
Proto, jakmile se naskytl první vhodný den (všední den, ve kterém jsem mohla vyrazit na cesty sama bez syna), jsem vzala na záda batůžek a v cca 8.15 stepovala na nádraží, čekajíc na vlak do Liberce, odkud jsem pak chtěla pokračovat do Jablonce a především do Zásady, kde je podniková prodejna společnosti Preciosa-Ornela, asi nejznámnějšího výrobce a prodejce českého rokajlu. Kdo mě zná, ví, že 8.15 je pro moji maličkost přímo vražedný, jsem sova, ideální čas na vstávání bývá tak po deváté hodině (se synátorem luxus, který si nemohu dovolit zrovna často), ale co bych neudělala pro korálky ;-).
Na internetu jsem si našla, že doba přesunu z vlaku na autobus je cca 7 minut, čas podle jízdního řádu je také přesně 7 minut a to nevím, kde ta zastávka vlastně je. I to jsem si aspoň orientačně našla. A tak vyrážím od vlaku k autobusu, pro jistotu se ještě ptám a když dorazím na zastávku, je autobus samozřejmě už pryč, další jede asi za hodinu. Za jiných okolností bych asi byla hodně nerudná, ale tahle zastávka stojí přímo před House Of Beads, což je obchod plný ohňovek, mačkaných korálků, komponentů a dalších nezbytných potřebností a tak bylo celkem jasné, že je to přímo ideální místo, kde trávit čas, který zbývá do odjezdu dalšího autobusu. Po cca 40 minutách odcházím a v batůžku na zádech si nesu asi 1,75 kg ramše, nějaké ohňovky a mačkané korálky. Jsem spokojená, ale další část výpravy mě teprve čeká.

Čekám na autobus, zatímco z gymnázia se vyhrnulo mnoho studentů, autobusy různě přijíždí a všichni se do nich řadí. U každého se pro jistotu ptám, jestli je to ten, který jede do Zásady. Neptám se pouze u těch, které mají číslo městské dopravy. S každou negativní odpovědí moje nervozita roste, co když jsem ho prošvihla (což je nesmysl, ale vidina toho, že se nedostanu ke korálkům mě přímo paralyzuje). A už jede s malým zpožděním, ale je tu. A tak vyhlížím z autobusu a hlídám, abych náhodou nepřejela, což je v reálu celkem nemožné, protože budovu Preciosy, před kterou autobus přímo staví, přehlédnout nejde. S nervozitou otevírám dveře a ocitám se v ráji. Všude kolem jsou spousty pytlíčků s korálky. Kromě mě tam jsou ještě dva pánové, kteří mají na váze pytel, kam hází různé pytlíčky a já jim závidím, ten pytel bych si chtěla odvést, ale obsah mé peněženky mi určuje mnohem skromnější cíle. Tak procházím mezi stojany a nevím co si vybrat dřív, spousta krásných barev a tak orientačně počítám abych nepřekročila vymezený limit.  A s velikou lítostí některé balíčky vracím zpátky. Ale určitě si další koupím příště. I tak ten nákup stál za to a já budu mít dostatek rokajlu i twinů.

 ... na závěr jsem do košíku přihodila, ještě krásné směsky mačkaných korálků.

Mezitím jsem také chvilku váhala, jestli se účastnit i akce "My Profession", přece jenom mě tlačil čas na další autobus a navíc jsem byla i dost nervozní. Nakonec jsem usoudila, že nejde o nic jiného, než říct to, co je pravda. Mám ráda české korálky. A všimněte si prosím toho nádherného obrazu za mnou, je celý z korálků.

Cesta zpátky probíhala celkem v pohodě, autobusem jsem dojela do Jablonce, došla na nádraží, kde jsem zahlédla, jak odjíždí vlak, o kterém jsem ani nepředpokládala, že bych měla šanci stihnout. A tak jsem si koupila v trafice sudoku a trpělivě čekala na další spoj. V Liberci na můj vlak nenavazoval rychlík, ale courák, takže se cesta domů ještě trochu protáhla. V půl osmé večer jsem doma s úlevou sundala svůj 8kg vážící batoh ze zad, dala si kafe a kochala se nákupem. To kochání mi vydrželo ještě další 2 dny, kdy jsem pak třídila a rovnala.